Květa Legátová

Želary - Jozova Hanule

Recenzent:

Jakub Horák

Vydavatelství AudioStory splácí dluh, který vůči spisovatelce Květě Legátové má audioknižní průmysl. Jestliže totiž pomineme CD s rozhlasovou hrou Pro každého nebe, které vydal Radioservis, jsou Želary – Jozova Hanule první vydanou audioknihou natočenou podle její předlohy. Je to tristní, uvědomíme-li si, jak významná část autorčiny tvorby je spojena s rozhlasem, který má k audioknižnímu médiu velmi blízko.

Květa Legátová od 40. let minulého století a poté po normalizaci napsala pod svým občanským jménem i pod pseudonymem řadu rozhlasových her. Do povědomí širšího publika se ale dostala až s vydáním své povídkové sbírky Želary, za níž v roce 2002 obdržela Státní cenu za literaturu, ale především po uvedení zdařilé filmové adaptace její novely Jozova Hanule. Tu režíroval a pod názvemŽelary v roce 2003 na plátna kin s úspěchem uvedl Ondřej Trojan. Zároveň ale způsobil poměrně značné zmatení, neboť pro filmovou podobu Jozovy Hanule použil název jiné prózy Květy Legátové. I když spolu obě autorčina díla souvisejí, táhne se Trojanem způsobený chaos v názvech až do dnešních dnů a často se lze setkat s jejich záměnou či dokonce sjednocením.

Zmatených názvů se v nové audioknize přidržela i Jindřiška Nováková, když nejnovější titul svého vydavatelství AudioStory nazvala, trochu alibisticky, Želary – Jozova Hanule. U čtenářů tak mohla vzbudit mylný dojem, že do čtyř a čtvrt hodinové četby vměstnala kompletní kopaničářskou sérii Květy Legátové. Důvod byl ale zřejmě ten, že příběh Jozovy Hanule je většině znám právě pod titulem Trojanova filmu. Navíc, z obchodního hlediska jsou Želary značkou, která prodává.

Audioknižní podoba Jozovy Hanule působí jako kvalitně provedená rozhlasová četba. Interpretace Lenky Vlasákové, použitá hudba Daniela Tůmy i celková koncepce nahrávky – to vše má jednoznačně rozhlasový nádech, což si lze uvědomit nejlépe v porovnání s audioknihami jiných vydavatelů. Přednes Lenky Vlasákové, vedené režisérkou s bohatými rozhlasovými zkušenostmi, může znít proti nim jako ze staré školy, ovšem právě tento „sound“ Jozově Hanuli nejvíce sluší. Má blíže době, v níž se příběh odehrává a výborně vytváří atmosféru celého vyprávění.

Angažování Lenky Vlasákové do role inteligentní a vzdělané mladé dívky z města, která je ve válečných letech nucena změnit identitu a prostředí, se ukázalo jako velmi šťastné. Její Hana je uvědomělá a laskavá, zároveň ale plachá a nejistá, silná i zranitelná. Lze předpokládat, že posluchači budou její interpretaci, či lépe osobnostní typ, srovnávat s charakterem, který Hanuli vetkla její filmová představitelka Anna Geislerová. Nejspíše se však doberou jen konstatování, že ani jedna z hereček není lepší či horší. Obě naplnily možnosti svých médií, filmového a zvukového, bezezbytku. Lenka Vlasáková navíc jen svým hlasovým projevem.

Želary – Jozova Hanule jsou velmi příjemným audioknižním počinem. Představují zásadní dílo české literatury v důstojném zvukovém provedení a lze tedy jen doufat, že si najdou cestu k posluchačům.

Jakub Horák naposlech.cz

Hodnocení Kamila Fajmona – titul Želary – Jozova Hanule

Pochvalná recenze Jakuba Horáka je tu skutečně na místě. Lenka Vlasáková mne svým skvělým výkonem opravdu šokovala. I když jsem příběh samozřejmě znal, nedokázal jsem zamáčknout slzu. Želary - Jozova Hanule je mimořádná audiokniha. Navíc způsob provedení mi dokonale připomněl dnes již legendární počiny tohoto vydavatelství - Vejce a já, Jana Eyrová, Deník Leošky Kutheilové a spoustu dalších. Jsem moc rád, že v tomto duchu AudioStory stále pokračuje!

Obchod:

Audioteka Alza Kosmas Audiolibrix

AudioStory © 1991-2016

Partneři: Nakladatelství Argo | Nakladatelství Vyšehrad | Nakladatelství Portál | Deník Knihy

Stránky: Miroslav Hařovský