Rakouský spisovatel vydal pod tímto názvem sbírku osmi novel, která
jako celek nese název jedné z nich – Amok. Tyto novely zobrazují
psychiku postav, které se ocitají v neobvyklých situacích. Typické pro
Zweiga jsou dramatičnost děje a hluboká znalost psychologie člověka,
jeho vášní, citů a slabostí. Jsou psány v první osobě a obsahují zřejmě
autobiografické momenty. Působí na čtenáře i posluchače opravdu vnitřně
procítěně.
Novela Amok patří k těm nejbrilantnějším ve Zweigově
významném díle. Autor mistrně zachycuje neobvyklou situaci německého
koloniálního lékaře, který se protrpí svým láskyplně nenávistným
příběhem až k úplnému sebezničení. Napětí, nádech melancholie, zoufalé
přitakání lidským vášním, které je tak typické pro Stefana Zweiga, je
umocněno mistrným uměleckým přednesem Ladislava Mrkvičky, kterému neméně
zdatně sekunduje jako vypravěč Jiří Kalužný.
Vypravěč si u lodní
agentury v Kalkatě objednal místo na Oceánii, zámořském parníku
směřujícím do Evropy. Jeho kajuta byla velmi stísněná a poněkud
zatuchlá, proto trávil čas raději na palubě. Po tři dny pozoroval moře a
lidi, kteří kolem něj procházeli. Nakonec se rozhodl převrátit svůj
denní pořádek a šel si lehnout již odpoledne.
O půlnoci se
probudil a zamířil na prázdnou palubu. Okouzlen zářivou noční oblohou se
posadil na kotouč lana a zavřel oči. Najednou se vedle něj ozvalo tiché
zakašlání a on si teprve teď všiml, že naproti němu sedí muž s dýmkou v
ústech. Vypravěč se omluvil a zapálil si cigaretu. Oheň na chvíli ozářil
tvář neznámého a vypravěč za skly brýlí spatřil obličej, jenž mu
připadal rozervaný a pochmurný.
Když zápalka zhasla, oba muži zůstali
na svých místech, ale nemluvili. Nakonec to vypravěč nevydržel, vstal a
popřál dobrou noc. Poodešel ovšem jen na pár kroků, když se na něho
neznámý obrátil s prosbou, aby nikomu neříkal, že ho viděl. Vypravěč ho
ujistil, že se o jejich nočním shledání nikdo nedozví a poté odešel do
své kajuty.
Druhého dne o půlnoci se znovu vydal k přídi.
Tajuplný člověk tam opět seděl se zapálenou dýmkou. Vypravěč bezděky
ucouvl a muž se omluvil, že sedí na jeho místě. Chtěl odejít, avšak
vypravěč ho zarazil a namítl, že ho nikterak neobtěžuje. Oba se tedy
posadili a muž vypravěči řekl, že by mu rád něco vyprávěl, aby se
vyzpovídal ze svých problémů. Vypravěč souhlasil, poněvadž povinností
člověka je přece vyjít druhému vstříc. Na muže tato slova zapůsobila,
protože ho trápilo právě to, jestli má člověk povinnost pomoci. Aby však
vypravěč pochopil jeho pocity, začal mu vyprávět svůj příběh od
začátku.Studoval v Německu medicínu a stal se dobrým a uznávaným
lékařem... následuje exaltovaná zpověď hlavního hrdiny.
Scénář a režie: Jiří Seydler Hudba: Jiří Šlupka Svěrák Slovo natočeno ve studiu Národního divadla v Praze Záznam zvuku, střih, mixáž: Miroš Svatoň Mastering: Studio AION Producentka PhDr. Jindřiška Nováková Komplet 2 audio CD, celková stopáž: 87:56 minut ℗ a © 1999,2007 AudioStory
Recenze:
Alžběta ŠkytováObsah:
1.Amok – 1. část 2.Amok – 2. část
AudioStory © 1991-2018
Partneři: Nakladatelství Argo | Nakladatelství Vyšehrad | Nakladatelství Portál | Deník KnihyStránky: Miroslav Hařovský